Překážky a neúspěchy – katastrofa nebo šance?

Většina lidí o neustálé skládání životních zkoušek až tak moc nestojí. Lepší je život bez mráčku. Potíže jsou hloupá věc a nikdy nevěstí nic dobrého. Ale co když je to naopak? Co když na starém dobrém rčení „Co mně nezabije, to mě posílí“ vážně něco je? Když za ta léta terapeutické praxe porovnávám obavy z dlouhého a bolestivého hledání řešení, s tím, co se dá získat, musím říct, že zisk je téměř vždycky větší, než byl strach.
Nechci, aby z následujících řádků tryskalo laciné nadšení pro životní katastrofy. Ale dám Vám nahlédnout do dvou životních příběhů, abyste mohli sami porovnat, co člověk může získat, když se potká s problémem. Nebo ztratit.
V jednom květnovém dni se v mém křesle vystřídala atletická Julie a droboučká Jana. Ani jedna z nich u mě nebyla poprvé, nějaký ten pátek jsme se pravidelně vídaly.  Zdánlivě ty dvě nic nespojovalo, kromě stejného roku narození a pravidelného hodinového sezení každý týden v mé pracovně. Julie byla „dítě štěstěny“. Dětství měla báječné: harmonie, láska a materiální hojnost, školy a studia s vyznamenáním, perspektivní zaměstnání a první láska završená manželským slibem. Život bez komplikací, smůly a problémů, špatných rozhodnutí. Tím pádem i bez neúspěchů.

Co tedy dělala v mém modrém křesle?! Seděla, plakala a hledala odpověď na otázku, co udělá se svým životem po odhalení tři měsíce trvající manželovy nevěry. Nutno říct, že manželův mimomanželský vztah skončil pět měsíců před tím „než to prasklo“. Jenže Julii se zhroutil celý její svět. Upřímně se divila, co se to s jejím životem stalo. A jak se to vlastně vůbec mohlo stát. Vždyť všechno šlo tak hladce, nebyl důvod, aby přišly komplikace. Nic ji nevarovalo. Pořád dokola se ptala, proč nejdůležitější muž v jejím životě najednou vidí věci jinak. Dokonce má svá vlastní soukromá přání, úplně jiná, než její. Situace, kdy se s ní její nejbližší rozcházeli v tom, co chtějí nebo dělají, pro ni byla úplně nová.

Životní zkušenosti křehké Jany, která obyčejně přicházela pár hodin po Julii, byly naprosto odlišné: Dětství neměla zvlášť růžové, žila s matkou a dalšími dvěma sourozenci bez otce, zato s několika matčinými přáteli, kteří se měnili v čtyřletých intervalech. Od mládí se starala sama o sebe a o své bratry. Když se vdala, začínali s mužem od píky, ale manželství to všechno šťastně přežívalo. Zdálo se, že si svůj příděl smůly Jana už vybrala, ale kdepak. Přišel manželův těžký úraz s roční rekonvalescencí, dcera na dietě, krach firmy, u které Jana pracovala, několikaměsíční nezaměstnanost. A teď po deseti letech zápasu o každodenní štěstí, další rána pod pás – Janin muž se po třech měsících tajného milostného vztahu se sousedkou rozhodl „začít znovu“ o tři patra výš.
A tak se ve stejné době u mě v pracovně míjely dvě ženy s podobnými osudy, ale rozdílnou životní historií a zkušeností.
Zdálo se, že „ideální Juliina historie“ bude při překonávání současných životních peripetií výhodou. Měla přece tak „dobrý základ“ v dětství a ještě lepší start do života.

V průběhu těch pár měsíců, kdy ke mně obě ženy docházely, se začalo rychleji dařit Janě. Dostala svůj život rychle pod kontrolu a množství prolitých slz ubývalo. Julie se „nepříznivému vývoji,“ jak to sama nazývala, divila a divila. Na to, co se stalo, nebyla schopná vůbec reagovat. Představy o šťastném manželství se jí nechtělo měnit a tak si trápení prodlužovala. Na životní komplikace nebyla připravená. Neuměla řešit ani obyčejné  potíže a problémy.
Když si znovu pročítám celý nástin Juliina života před jejím vstupem do mé pracovny, uvažuji, zda jí to celoživotní štěstí, nepřipravilo o aktivní, byť trochu bolavý trénink. Vždyť se jí, narozdíl od Jany, vlastně nic nestalo. Byla to s láskou vypěstovaná skleníková kytička, na kterou jen lehce zafoukalo, když ve skleníku praskly dvě skleněné tabulky…
Můžete namítnou, že řešení životních trablů a trápení  je závislé na tom, jaký kdo je. Jenže za to, jací jsme, nemohou jen geny vyfasované po předcích, ale taky praktický trénink reakcí na vlastní život. A ten může běžet hladce, ale taky se občas zašmodrchat.