Děláte se nepostradatelnou a to Vás může zahubit

Hroutíte se pod tíhou všeho, co na Vás visí? Ne, že se Vám zdá, že jste na všechno sama – ono to tak je!
Ale ruku na srdce, nezvykla jste všechny okolo sebe na to, že to vždycky zbude na Vás a Vy se o to postaráte?
Chcete-li to změnit, najděte si tu svou výmluvu a zapuďte jí sotva na ní pomyslíte.

Všichni jsou tak neochotní
To,co nejvíc vyčerpává, je celá řada stereotypních, nezábavných a netvořivých úkolů, zkrátka tisíc nic umořilo osla, ale věřte, že to nebaví nikoho a tak nemůžete čekat, že se každý bude rozplývat blahem, že něco takového musí dělat.
Nikdo to neudělá tak dobře …..
Když někdo projeví ochotu pomoci, už vidíte ty následky a  nedokonalosti jeho počínání. Než byste nechala muže vyluxovat tak jak umí, radši to uděláte sama, i když s jazykem na vestě.
Nebude to po mém
Někdy je třeba rozlišovat mezi více méně důležitým. To méně důležité může být spíš zvyk než cokoli jiného a je chci-li od druhých pomoct, pak musím respektovat nejen jejich způsob práce, ale také výsledky. Zamyslete, zda ty hrníčky ve skřínce musí být opravdu dnem vzhůru.
Když jim to tak dlouho trvá ….
Respektujte tempo druhého, přece nad ním nemusíte stát se stopkami. Koneckonců máte teď chvilku pro sebe, tak s ní naložte odpočinkově. Ale sáhněte si do svědomí - umíte to ještě?
Než bych to vysvětlila, tak …..
Aby děti uměli přiložit ruku k dílu musí se to nejdříve naučit. To znamená trochu času, trpělivosti, vysvětlování i praktických ukázek. Přece víte, „že žádný učený z nebe nespad“!
Nebudu už nenahraditelná
Až budou všichni umět to, co já a pomáhat mi tak, že si nebudu moct stěžovat. Jak na sebe vlastně upozorním? Budou ti všichni okolo vůbec ještě vnímat, že tu jsem?
Nepěstujte černé svědomí
Když se Vám povede předat část svých povinností druhým, uvidíte kolik máte najednou volného času. A uvěřte tomu, že ten je jenom Váš. Neváhejte ho využít ke své plné spokojenosti a zapomenout na každodenní povinnosti. Ti okolo Vás Vám to rozhodně nebudou vyčítat, protože žít se šťastným a spokojeným člověkem je k  nezaplacení.


Rozděl a panuj v pěti krocích
Aneb jak rozdělit úkoly a povinnosti co nejúčelněji?
Jsou–li daná pravidla, pak i šanci na úspěch se zvyšuje. Proto nehledejte nové postupy a  držte se těch osvědčených a začněte realizovat starou dobrou moudrost „Rozděl a panuj!“

Rozhodněte, co je třeba udělat
Řekněte to nahlas a srozumitelně. Mnozí doma mnohdy ani netuší, co všechno se musí dělat, protože je ani nenapadlo se tím zabývat.
Jasně určete, kdo co udělá
Budete-li mluvit neadresně, zase si všichni budou myslet, že „ono se to nějak….“ a jich se to netýká.
Zdůvodněte, proč jste úkoly rozdělila právě takto
To zvýší zodpovědnost každého poděleného při realizaci zadaného úkolu.
Nebudou-li vědět, klidně poraďte, jak na to
Někdy to je zkouška vaší trpělivosti. I hra na blbého mívá ale svého vítěze a vzpomeňte si kolikrát už na Vás zabrala a vy jste prohrála.
Nezapomeňte na určení termínu, do kdy je třeba úkol splnit
I tady platí, co se neřekne jasně a nahlas, jakoby nebylo.

Pamatujte, že největší překážkou můžete být vy sama, protože v sobě nosíte řadu pochybností, jestli a jak to druzí zvládnou tak jak vy (samozřejmě bezchybně) a jestli po nich vůbec můžete něco takového chtít.
A co myslíte ….?
                                                                                                                                     (J.Hrabáková, M.Boučková)