Obyčejná změna účesu nebo nelítostná praktická „zkouška ženského sebevědomí“?

O sebevědomí se toho tolik napsalo a pořád ještě píše a troufám si i tvrdit, že se ještě i hodně napíše. Obchod se sebevědomím jenom kvete. Vždyť kolik lidí je spokojených samo se sebou a kolik si jich věří natolik, že by přece jen minimálně  nepatrným zvětšením nepohrdlo, protože ohlídnete-li se kolem sebe, velmi snadno nabudete dojmu, že ho prostě není nikdy dost. A tak lidstvo nastupuje vyčerpávající běh za přiměřeně vysokým sebevědomím. A výsledky jsou, ruku na srdce, nejisté a často i neadekvátní vynaloženému úpornému úsilí vlastní sebevědomí lapit nebo alespoň chytit za pačesy. Zdá se, že nekonečnost honby za sebevědomím způsobuje nepřítomnost jasné hodnoty kolik je dost a hlavně, kdo jí stanoví, resp. komu bude ten dříve nesebevědomý věřit, že už se stal sebevědomým. Zakopaný pes bude v tom, že věřit musí člověk v prvé řadě sám sobě a tak se dostáváme zase na začátek, na startovní čáru velkého závodu …
Začíná v tom být příliš mnoho teorie a tak bude lepší uvažovat o sebevědomí v každodenním životě, kde ať se Vám to zdá více či méně uvěřitelné, se rodí, sílí nebo slábne. Nevěříte, tak si to zkuste představit na něčem tak banálním jako je nový účes.
Téměř vždy, když žena změní svůj účes, vzbudí pozornost okolí. Dokonce velká část lidí zkracuje vlasy v návaznosti na nějakou významnou změnu ve svém životě (např. rozchod s dlouhodobým partnerem nebo naopak nový partnerský vztah či narození dítěte, kdy nejčastěji novopečené matky přecházejí na kratší praktičtější účesy.) Nová image, kde jsou vlasy nepřehlédnutelné, pomáhá novým začátkům i předsevzetím. A funguje to mnohdy velice spolehlivě a dobře, až do té doby než to někdo zpochybní a přijde se starou dobrou pravdou o starých dobrých časech, resp. O starém fešném účesu.
Troufám si tvrdit, že snad všichni, muži i  ženy, mění své účesy a upravují si vlasy proto, aby byly hezčí a zajímavější. Dělají to pro radost, zábavu, originalitu,  pro svůj „lepší pocit“ –  zkrátka pro zvýšení svého sebevědomí.
Ale ukázat se všem v novém účesu chce odvahu, i když je člověk přesvědčen , že mu to sluší. Všechno nové s sebou nese i nezvyk, pochybnosti a samozřejmě i riziko, že to nemusí být lepší než to minulé. A právě takové drobné nepříjemné poznámky jsou zkouškou toho opravdového současného  sebevědomí. Nezastírám, že jsou ve hře dvě možnosti.
První možnost představuje hodnocení o těch, kteří patří k táboru staromilců, kterým se nic nového stejně nikdy nelíbí a zase jim bude chvíli trvat než si zvyknou. Vám pak nezbývá než použít  svou energii a ubezpečit se, že se vám ta změna líbí a byla to správná volba. Pak stačí ta jednoduchá věta: „Ale MĚ se to líbí.“ Čím častěji ji budete vyslovovat, tím méně bude i těch kritiků. Je to prosté, vy se  naučíte svůj nový image lépe nosit, vbrzku vám padne jak ulitý a nikdo si vás už nedokáže představit jinak.
A pak je tu i ta druhá strastiplnější možnost, že ty dobré duše z okolí mají pravdu a vy to dobře tušíte. Pak nezbývá než to nevzdat a nepodlehnout panice, že příští týdny i měsíce musíte strávit v izolaci čekáním než vlasy zase dorostou a nabídnou  inspiraci pro nový kadeřnický zákrok. Asi bude potřeba si přiznat šlápnutí vedle. A pak je potřeba neváhat a znovu zaexperimentovat. Právě tady je ten zlom pro vaše sebevědomí! Nebát se, že by to mohlo dopadnout ještě hůře a  s nadhledem poznamenat: „PŘÍŠTĚ to bude lepší.“ A ještě jedna dobrá zpráva nakonec. Víte přesně, co už příště nechcete. A vězte, že to je v životě minimálně stejně tak důležité,  jako vědět to, co chci.