Domácí zvíře nebo alergický milenec 

Pro většinu těch, kteří s žádným zvířetem nežili ve společné domácnosti, by to byla celkem jasná záležitost. Volili by ve většině partnera se rčením „člověk k člověku a zvíře je zvíře“.
Ale pro ty, kdo mají zkušenost s tím, co všechno Vám může zvířecí člen domácnosti poskytnout, už to tak jednoduché není.
Předpokládám, že jde o prokázanou alergii (např. na kočičí srst), a pak je to je vskutku těžká volba, která si vyžádá spoustu bezesných nocí a hodně energie k realizování konečného rozhodnutí.
Domácí mazlíček je právoplatným členem rodiny se všemi atributy, které nejbližším patří, včetně citové vazby. Prostě řečeno člověk ho má rád a on zase jeho. Byl tu dříve než partner a neudělal nic za co by měl být odejit. Mnohdy to byl právě on, kdo stál člověku nejblíž, když mu bylo těžko a pomáhal mu už jen svou přítomností, zkrátka nikdy nezradil a dal spousty „byť jen těch zvířecích jistot“.To u nového partnera zas takové záruky nemusí být …..
Nikomu, kdo touží mít vedle sebe partnera a přitom nežije doma tak úplně sám, bych nepřála, aby takovou volbu musel podstoupit, protože nastane-li taková situace, pak zvolit bude muset. I prosté nezvolení, ale váhání se nakonec stává také volbou. Rozhodne-li se pro partnera, pak by měl najít spolehlivý a adekvátní nový domov pro zvířecího přítele a postarat se, aby mu jeho zabydlení vyšlo. V případě, že dá přednost domácímu mazlíčkovi, pak už jen záleží na dalších okolnostech, zda a jak dlouho bude vztah s partnerem fungovat, protože o společném soužití to nebude – zůstanou dvě oddělené domácnosti.